Ewa Ciszewska and Mikolaj Góralik (ed.): Polsko-czeskie i polsko-słowackie kontakty filmowe

Ewa Ciszewska and Mikolaj Góralik (ed.): Polsko-czeskie i polsko-słowackie kontakty filmowe

Wydawnictwo Uniwersytetu Łódzkiego i Wydawnictwo Biblioteki PWSFTviT, 2018. ISBN: 978-83-8142-068-6, 278 pages.

Author
Miroslav Zelinský
Keywords
Vladimír Körner; Petr Solan; Jiří Svoboda; Andrzej Wajda; Petr Zelenka; dějiny českého filmu; dějiny slovenského filmu; dějiny polského filmu

Univerzita v Łódzi  se věnuje filmovým studiím dlouhodobě, dlouhodobý je také zájem o filmové kontakty ve střední Evrope. Přesvědčivě to dokládá dnes již dvanáctidílná ediční řada Filmo!znawcy, vycházející péči již zmíněné univerzity a rovněž filmové školy v Łódzi. Tematicky se věnuje historii i teorii filmu v domácí i evropské kinematografii, zde nejčastěji italské, německé a také české. Právě český film se už třikrát stal tématem monografií, nejprve v r. 2013 to byl titul Hrabal a jiní. Adaptace české literatury (ed. Ewa Ciszewska, Ewelina Nurczyńska-Fidelska). O rok později vyšla vysloveně hrabalovská monografie Macieje Roberta a zatím posledním takto zaměřeným titulem jsou Polsko-české a polsko-slovenské filmové kontakty (ed. Ewa Ciszewska, Mikolaj Góralik, Łódź 2018).

Dvanáct rozsáhlých studií napsaných polskými, českými a slovenskými filmovými vědci přináší poměrně celistvý obraz vzájemných filmových aktivit a jejich reflexí. Zásluhu na tom mají především tři přehledové studie o vztazích v období meziválečném a poválečném. V prvních dvou případech na půdě filmu, ve třetím mezi televizemi ovládanými tehdejšími vládnoucími státostranami. Iwona Łyko zdůrazňuje ve studii Meandry polsko-české filmové spolupráce v meziválečném dvacetiletí obtížné východisko ke korektním, či spíše bezpředsudečným vztahům, jemuž na vině stojí vojenský konflikt z ledna 1919 o česko-polské pohraničí s českým vítězstvím a následnou dlouholetou nedůvěrou až nevraživostí. Upozorňuje také na kritickou reflexi, která je k polským filmům podstatně přísnější než k českým a všímá si i absence vzájemné komunikace. Zdánlivě bezproblémové jsou naopak vztahy mezi oběma kinematografiemi v 70. letech. Joanna Sczutkowska konstatuje jejich oficiální rámec stvrzený vzájemnými smlouvami a také kvantitativní nárůst. Vznikají sice jen dvě koprodukce, ale do Polska se vyváží populární české seriály, např. Žena za pultem nebo a především Nemocnice na kraji města, které nacházejí, vzhledem k podobné normalizační zkušenosti v obou zemích, vděčné nenáročné publikum. Podobně, z dnešního hlediska, neutěšené jsou výsledky také koprodukcí televizních v letech 1953-1989, jak o tom píše Jakub Jiřiště. Socialistický internacionalismus nebyl evidentně tím nejlepším prostředím pro vznik kvalitní filmové a televizní produkce.

Zajímavá je studie editorky svazku Ewy Ciszewské na téma filmového vzdělávání v obou, resp. dnes ve třech zemích. Komparace přístupů a institucí ukazuje na absenci nějaké dlouhodobé vzdělávací koncepce v této oblasti. Jen bych dodal, že dnes ji, alespoň v Čechách a na Slovensku přejímají mediální a vizuální studia, kde je film jen jedním z druhů nositelů obrazu ve veřejném i neveřejném prostoru.

Parciální studie se věnují konkrétním filmům, ale vždy pod jiným úhlem pohledu. Tak např. Mariusz Guzek v článku Stopy vlčích zubů – na hranicích Čech, Německa a Polska (Stopy vlčích zubů je polský distribuční název filmu Jiřího Svobody Zánik samoty Berhof, 1983) zevrubně popisuje přítomnost Vladimíra Körnera, spisovatele a autora scénáře k filmu, v polském kontextu. Všímá si dalších filmových a knižních realizací, sumuje ohlasy v polském kulturním tisku a dotýká se také účasti polských herců ve filmu. Dále také představuje další díla tematicky se dotýkající bezprostředně poválečného Československa, především sudetských oblastí, které za války patřily k Německu, a sleduju tuto silnou tematickou řadu až do současnosti. Jak se ukazuje, jde o téma stále živé především svým dramatickým až thrillerovým potenciálem.

Joanna Wojnicka přichází s obsáhlou kontextovou analýzou a intepretací Zelenkových Karamazových. Jde o divadlo na filmové scéně, jevištěm je z provozu odstavená výrobní hala krakovské Nové Huty (ve skutečnosti huť v západočeském Hrádku). Autorka sleduje právě nové kontexty a významy dané metarovinou díla a industriálním prostředím scény.

Tomáš Hučko rozplétá okolnosti vzniku a především proměny textu a vztahu mezi knižní předlohou, scénářem a filmovou realizací u filmu Petra Solana Boxer a smrt (1963). Mateusz Źebrowski zevrubně představuje tematické zaměření na Tatry jako slovensko-polské hory režisérským a kameramanským pohledem významného dokumentaristy Pavla Barabáše, který se celoživotně zaměřuju filmy o divoké přírodě a to na všech kontinentech planety. O povaze normalizačního psaní o filmech, které se nehodily do optimistického socrealistického kánonu, vypovídá výmluvně studie Jadwigy Hučkové na téma, jak český a slovenský oficiální, nutno říct především stranický, komunistický prostor referoval o třech světově proslulých a oceňovaných filmech Andrzeje Wajdy ze 70. a 80. let, Člověk z mramoru, Člověku ze železa a Danton. Že je český a slovenský divák v distribuci nenašel, je stejně zřejmé jako fakt, že je stranický tisk očerňoval jako protisocialistické, jako falšující historii.

Závěr publikace tvoří rozsáhlý rozhovor Katarzyny Figar s režisérem Januszem Majewskim o jeho dlouholetých kontaktech s československými filmovými tvůrci. A samozřejmě nechybí podpůrný aparát, v tomto případě cenné soupisy českých a slovenských filmů v polské distribuci v letech 1945-1989. Stejné období vyplňuje i seznam polských filmů v českých a slovenských kinech. Také tato suchá data mají svou silnou vypovídací platnost o povaze dobových vzájemných vztahů.

Miroslav Zelinský

Slezská univerzita Opava, Česká republika

zelinsky@utb.cz

Bibliography

Ciszewska, Ewa and Nurczyńska-Fidelska, Ewelina (eds.). 2013. Hrabal i inni. Adaptacje czeskiej literatury. Łódź.

Filmography

Svoboda, Jiří. 1983. Zánik samoty Berhof / End of the Lonely Farm. Filmové studio Barrandov, „Kadr“.

Petr Zelenka, 2008. Karamazovi / The Karamazovs. Česká Televize, Eurimages, Polish Film Institute.

Peter Solan. 1962. Boxer a smrt / The Boxer. Studio uměleckého filmu.

Andrzej Wajda. 1977. Człowiek z marmuru / Man of Marble. Film Polski, Zespól Filmowy “X”.

Andrzej Wajda. 1981. Człowiek z żelaza / Man of Iron. Zespól Filmowy “X”.

Andrzej Wajda. 1983. Danton. Polsko / Francie. Les Films du Losagne, Zespól Filmowy “X”.

Suggested Citation

Zelinský, Miroslav . 2019. Review: “Ewa Ciszewska and Mikolaj Góralik (ed.): Polsko-czeskie i polsko-słowackie kontakty filmowe.Apparatus. Film, Media and Digital Cultures in Central and Eastern Europe 8 (2019). DOI: http://dx.doi.org/10.17892/app.2019.0008.155

URL: http://www.apparatusjournal.net/

Copyright: The text of this article has been published under https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/ This license does not apply to the media referenced in the article, which are subject to the individual rights owner’s terms.





Apparatus. ISSN 2365-7758